Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Horní čelist (lat. maxilla) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Horní čelist tvoří kostěný podklad středové části obličeje a je pevně spojena se všemi ostatními obličejovými kostmi – s výjimkou dolní čelisti. V horní čelisti jsou ukotveny horní zuby. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti.

Čelistní kloub neboli temporomandibulární kloub (lat. articulatio temporomandibularis) je jedním z nejvíce namáhaných kloubů lidského těla. Kromě žvýkání, jež je samo o sobě velmi komplexním pohybem, umožňuje i otevírání a zavírání úst. Je-li jeho pohyblivost omezena, může být obtížné či nemožné ústa otevřít nebo naopak zavřít. V tomto kloubu se spojuje hlavice dolní čelisti s lebkou, konkrétně se spánkovou kostí. Viz také klouby, synoviální klouby.

Dolní čelist (lat. mandibula) spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Dolní čelist je největší a nejsilnější obličejovou kostí; při pohledu shora nebo zespodu má přibližně tvar písmene "U". Středová část dolní čelisti obsahuje dolní zuby a vytváří bradu. Dolní čelist se spojuje s kostí spánkovou a společně tak vytvářejí čelistní kloub. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, obličejové kosti, čelistní kloub.

Čelist je označení buď pro dolní čelist nebo pro horní čelist. V těchto protilehlých kostěných strukturách jsou ukotveny zuby. Horní a dolní čelist jsou vzájemně spojeny čelistním kloubem. Odvozené přídavné jméno je čelistní.

Osteonekróza čelisti neboli ONJ (zkratka pochází z anglického názvu osteonecrosis of the jaw) je poměrně vzácná, ale závažná komplikace, při níž odumírá část kostních buněk v čelisti i dáseň nad touto oblastí. Navenek se to projeví zejména tím, že odumřelý úsek čelisti zůstane v ústní dutině obnažený. ONJ se vyskytuje především u onkologických pacientů, kteří jsou léčeni bisfosfonáty nebo denosumabem (tyto léky se používají buď k léčbě osteoporózý, nebo při postižení kostí metastázami nebo mnohočetným myelomem). Osteonekróza čelisti vzniká většinou jako nehojící se rána, obvykle po vytržení zubu. Léčba spočívá v odstranění odumřelé části kosti. Obrázek: Pacient dlouhodobě léčený bisfosfonáty ukazuje místo s osteonekrózou dolní čelisti (žlutavě zbarvené ložisko s odkrytou kostí čelisti) po vytržení zubů. Zdroj: Samuel Vokurka: Průvodce postižením dutiny ústní při onkologické léčbě (2. aktualizované vydání). Plzeň, 2021. ISBN: 978-80-905986-3-8 (odkaz vede na PDF soubor na webu mukozitida.cz, 4.6 MB) Viz také osteonekróza, čelist.

Horní dutá žíla (lat. vena cava superior) je žíla, která přivádí do srdce odkysličenou krev z horní poloviny těla, tzn. z hlavy, z krku a z horních končetin. Obrázek: Průřez lidským srdcem – pohled zepředu. Povšimněte si zejména těchto částí (v závorkách jsou kurzívou uvedeny latinské názvy): levá síň (atrium sinistrum), levá komora (ventriculus sinister), pravá síň (atrium dextrum), pravá komora (ventriculus dexter), dolní dutá žíla (vena cava inferior), horní dutá žíla (vena cava superior), plicnice (truncus pulmonalis), plicní žíly (venae pulmonales), aorta (aorta). (Zdroj: By OpenStax College - Anatomy & Physiology, Connexions Web site. http://cnx.org/content/col11496/1.6/, Jun 19, 2013., CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30148201) Viz také dolní dutá žíla.

Kosti horní končetiny (lat. ossa membri superioris) jsou párové kosti paže, předloktí a ruky. Jedná se celkem o 60 kostí (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kost pažní (2), kost vřetenní (2), kost loketní (2), zápěstní kosti (16), záprstní kosti (10), články prstů na rukou (28). Viz také kostra, kosti dolní končetiny.

Horní jícnový svěrač neboli UES (zkratka pochází z anglického názvu upper esophageal sphincter) je prstenec kosterní svaloviny v horní části jícnu. Horní jícnový svěrač je pod vědomou kontrolou a uplatňuje se při dýchání, polykání, říhání a zvracení. Viz také jícen, sval svěrač, dolní jícnový svěrač.

Horní dýchací cesty jsou součástí dýchacího systému. Horní dýchací cesty zahrnují nosní dutinu, nosohltan a hrtan. Viz také dýchací cesty, dolní dýchací cesty.

Záněty horních dýchacích cest jsou poměrně často se vyskytující onemocnění, nejčastěji virového původu (chřipka, nachlazení či COVID-19), případně bakteriálního původu, vzácněji i jiného původu. Viz také záněty dolních dýchacích cest, zánět, horní dýchací cesty.